Donated heart♥

6. března 2010 v 1:56 | WEBmiss Daisy |  Donated heart
...Ha...je tu další jednodílovka :DD píšu ju s Bíí tak snad si ju užijete.Btw nemohli jsme si trošinku tý erotiky odpustit :DDD.Stálo nás to několik hodin práce...tak prosím KOMENTÁŘE!!!!...



Jenny


"Lásko tohle mi nemůžeš udělat ..." šeptala jsem nad nemocničním lůžkem mého přítele, tiskla jsem jeho chladnou ruku a on jen tak ležel ... věděla jsem že už nežije ale nechtěla jsem si to připustit ...
Za nedlouho jsme v pokoji nebyly sami ... přišla jeho rodina, rozloučit se.
"Víš budeš muset jít, za chvíli ho odvezou na testy ... podepsaly jsme plnou moc pro darování orgánů ..." přistoupila ke mě jeho matka a objala mě kolem ramen.
"To chcete opravdu udělat ? " vzlykla jsem nad jejími slovy.
"Ano, možná někomu zachráníme život ... možná bude vhodným dárcem pro jednoho chlapce který čeká na srdce." pronesla a ze dveří už vycházel lékař a za ním sestřička, jely si pro něho.
Naposledy jsem se na něj podívala a pustila jeho ruku, tehdy jsem ho viděla naposledy.

Ve stejnou dobu v jiné nemocnici...

Joe

,,Pane Jonasi uklidněte se,váš syn bude v pořádku"Uklidňuje mého otce doktor.Ale já dobře vím že pokud se nenajde vhodný dárce,už v pořádku nebudu.,,Jak se mám uklidnit když tady můj syn umírá?"Začne zase vyšilovat táta.,,Jsme si jistí že co nejdříve najdeme vhodného dárce pro vašeho syna."Odpoví s hranou lítostí.Jistě,určitě se najde někdo kdo bude mít srdce vhodné pro mě a ještě k tomu ho už nebude potřebovat.,,Doktore Smitchi,nesu vám nějaké papíry na podepsání."Vběhne do pokoje sestra a podá doktorovi papíry.Jen chvíli listuje a něco říká tátovi,ten jen kývá a podepíše ten papír.V tu chvíli se do pokoje vřítí i zbytek mojí rodiny.

Jenny

"Dobrý den, tady Jenny ... můžu se zeptat jestli ten kluk dostane Samovo srdce ?" ptala jsem se po telefonu otce mého 'bývalého' přítele.
"Ahoj, ano volal nám lékař že testy jsou pozitivní." vzdychl pan Morgan.
"Jsem ráda že to tak dopadlo. Ale vy nezníte moc vesele" řekla jsem.
"Zemřel nám syn ... to není moc vtipné" odpověděl mi.
"Ano já vím, taky mě to mrzí, milovala jsem vašeho syna." posmutněla jsem.
"Já vím, Jenny už musím jít. Ahoj." řekl a já uslyšela už jen ten nepříjemný zvuk.

uplynul asi týden



Rozhodla jsem se že se půjdu projít, možná jsem to neměla dělat. Všechno mě táhlo na místo kam jsme se Samem rádi chodily, na místa o kterých jiní nevěděly. Ale když jsem došla k 'naší' lavičce v odlehém méstě za parkem někdo tam seděl. Nikdy jsem tam nikoho nevyděla až teď. Překvapeně jsem zamrkala, sebrala veškerou odvahu a oslovila osobu která tam seděla.
"Ahoj já jsem Jenny, promiň že tě otravuju jen ... nikdy jsem tady nikoho neviděla ... chodily jsme sem s mím přítelem ale ..." ani jsem to nedořekla a ten kluk se otočil.
"To je v pořádku, ani envím proč tu jsem ... prostě mě sem něco dovedlo." usmál se mladík.A najednou mi hlavou proletěla bláznivá myšlenka ... "vždyť to je hloupost" napadlo mě po chvíli.
"Jsi v pořádku ?" zeptal se ten chlapec.
"Jo jen mě něco napadlo ... nebyl jsi asi před týdnem na operaci ?" zeptala jsem se.
"Ehm ... jo, jak to víš ?" ptal se mě zmateně.
"Možná máš srdce mího kluka ..." šeptla jsem po chvíli.

,,A-a jak se jmenoval?"Zeptal se mě neznámí.,,Sam"Odpověděla jsem mu už se slzami v očích,je to ještě dost čerstvé.,,Je mi líto ale já nevim jak se jmenoval,musel bych se zeptat doktora."Zmatek v jeho hlase byl značný. ,,Nebude ti vadit když si..."Nestihla jsem dopovědět. ,,Ne,klidně si sedni,stejně je to tvoje místo."Řekl pouze a dál koukal někam do dálky.
"Já jsem Joe." otočil se po chvilce na mě a mile mi podal ruku.
"Já Jenny." potřásly jsme si rukou a usmály se.
"Víš, je to zvláštní. Sedět tady s tebou. Mám zvláštní pocit." řekl po chvilce.
"Proč ? " zeptala jsem se.
"Pokud je to pravda ... " šeptl "tak ... já nevím jak to říct." dodal a složil obličej do dlaní.
"To je v pořádku ... chápu tě ... taky se cítím zvláštně. Jako by tu byl pořád se mnou." vzlykla jsem.
"Myslíš že je to možný ?" ptal se zvědavě Joe.
"Nevím ..." odpověděla jsem mu rychle.
"Možná ... by jsme se tady mohly někdy zase sejít ... já už musím jít." navrhl s úsměvem.
"Možná ... měj se." řekla jsem a zamávala mu když vstal.
Ještě mi zpětně zamával a zmizel za křovím.

Domu přijdu s menším spožděním,máma má kecy ale já jí moc nevnímám.Pořád musím myslet na Joa,někoho mi připomíná ale nevěnuju tomu pozornost.Je možné abych se po půl hodině zamilovala?Pořád vzpomínám na Sama ale Joe...jako bych ho znala věky.No pokud má Samovo srdce tak se to vysvětluje.Zítra ve stejnou dobu tak půjdu,snad tam zase bude.

Doma jsem si opravdu vyslechla přednášku o tom že jsem přišla pozdě.
Ale nevnímala jsem to. Musela jsem myslet na to co se stalo a jestli je to vůbec možný.
Byla jsem unavená takže jsem hned usnula.
Ráno jsem se hned sebrala a šla do školy a i ve škole jsem nemohla myslet na nic jiného.
Hned po 'posledním' zazvoněním jsem šla do parku. Překvapivě tam byl i Joe.
"Ahoj" pozdravila jsem ho když jsem k němu přišla.
"Ahoj, ptal jsem se táty na to srdce. Ten kluk se jmenoval Samuel Morgan..." řekl.
"Takže ty máš jeho srdce ... " prohodila jsem zmateně.
Joe jen přikývl.
"Můžu tě obejmout ?" šeptla jsem.
"Ehm ... dobře" zakoktal Joe.
Když jsem ho objala, zavřela jsem oči. Připadala jsem si jako v Samově objetí. I když jsem moc dobře věděla že je to Joe.
Na chvíli jsem se cítila šťastná, bez přetvářky ...
Za pár minut se Joe odtáhl " Jak jsi věděla že tady budu ?" zeptal se.
"Nevěděla ... doufala ..." pronesla jsem.
Joe se ke mě začal naklánět,asi bych teď měla uhnout ale jako by mě někdo začaroval.Jen jsem seděla a čekala až se naše rty dotknou.
Když se dotkl mích rtů snažila jsem se užít každé vteřiny ... nasávala jsem jeho vůni jako by to mělo být naposled, oči jsem měla pevně semknuté a doufala že tento okamřik nikdy neskončí.
"Možná jsem to neměl dělat ... promiň" šeptl po chvíli do polibku.
"To je v pořádku ... chtěla jsem to" zašeptala jsem na oplátku.
"Vážně ?" odtáhl se Joe a vážně se mi zadíval do očí.
"Ano" odpověděla jsem.
"Já to nechápu ..." zakroutil hlavou.
"Já taky ne ... možná že ... jsem se zamilovala ..." řekla jsem.
"Vůbec mě neznáš ..." řekl zmateně.
"Možná ... ale máme spoustu času na to aby jsme se poznaly." pronesla jsem vážně a usmála se nad jeho zmateným pohledem.
Možná to bylo divné, možná to bylo moc rychle ale já si nemohla pomoct a navíc pořád tam bylo to možná ....
Procházeli jsme se parkem a snažili se o sobě dozvědět co nejvíc.Z větší části mluvil Joe,překvapilo mě že má 3 bráchy.A ty jména.Kevin,Nick,Frankie?Odkud to jen znám?Běhalo mi hlavou.
"Já už musím jít ..." řekla jsem se smutkem v hlase.
"Můžu tě ... doprovodit ?" usmál se Joe.
"Jistě ..." usmála jsem se na oplátku.
Když jsem došly k mému domu vůbec se nám nechtělo domů ani jednomu.
"Tak ahoj" usmál se a dal mi pusu na tvář.
Jen jsem mu zamávala a vešla do dveří, potom jsem se podívala z okna vedle dveří, on tam ještě stál, za pár vteřin se usmál a odešel.
Doma nikdo nebyl ani nevím jak je to možný tak jsem si sedla k televizi a pustila si MTV ... nikdy jsem se na ně moc nedívala ale měla jsem náladu na hudbu, dobrou náladu...
Zahrálo pár písniček a já najednou uslyšela povědomý hlas, podívala jsem se na obrazovku a co jsem neviděla ... Joe !
Už mi bylo jasný odkud mi byl tak povědomý, odkud jsem znala ty jména ...
Teď jsem věděla že jsem udělala dobře když jsem si vzala jeho číslo.Popadla jsem telefon a namačkala tak pár slov ,,Kdy si mi to chtěl říct?" Zněla sms.
Za chvíli přišla odpověď "Co nejdřív ..."
Hned jsem mu odepsala "Jasně ... promiň asi teď potřebuju trochu času abych se vzpamatovala."
Chvíli jsem ještě seděla v obýváku a zmateně těkala očima po pokoji.
"Vždyť já ho asi miluju ... Ale on je slavnej zpěvák to přece nejde" znělo mi v hlavě.
Potom jsem vstala a rozhodla se jít spát ... věděla jsem že neusnu ale potřebovala jsem na chvíli zapomenout. Na to všechno.
Lehla jsem si do postele, zavřela oči a do uší si dala sluchátka ...
,,Au"Zaskuhrala jsem když na mě něco přiletělo otevřeným oknem,je nevýhoda mít okno přímo naproti posteli.
Zamžourala jsem očima a viděla že letí další kamínek.
Vstala jsem z postele a podívala se z okna.
"Joe ?" křikla jsem na něj z okna "co tady děláš ?" dodala jsem.
"Miluji tě" řekl "a klidně tady budu klečet na kolenou a zpívat, je mi to jedno ... přemýšlel jsem o nás dvou ... a uvědomil jsem si že tě chci poznat víc ... že s tebou chci být každý den, každou hodinu, minutu i vteřinu ... "
"Vážně ?" usmála jsem se.
Joe jen s nadšeným výrazem kývl hlavou.
"Pojď za mnou prosím" řekl.
"Počkej" mávla jsem na něj a rychle na sebe hodila nějaké oblečení.
Ono se to ani oblečením nazvat nedalo.Přes svojí noční košilku která mi byla těsně pod zadek jsem přehodila saténovej župan a rychle vyběhla ven za Joem.To že mi bude zima jsem přehlížela.
Vyšla jsem ven kde stál Joe, chvíli si mě se zájmem prohlížel a po chvíli pobaveně natáhl ruce na náznak toho že chce obejmout.
"Bál jsem se že ... už tě neuvidím." šeptl mi do vlasů.
"Joe ale pořád si o tom budeme muset promluvit ..." řekla jsem.
"Dobře ale někdy jindy" zasmál se.
"Nechceš jít dovnitř ?" zeptala jsem se.
"Že se ptáš ..." zasmál se.
Zavřela jsem za námi dveře a přitáhla si ho k sobě.Tak strašně jsem toužila dotknout se jeho rtů.,,Je možné abych po někom toužil tak jako po tobě?"Zeptal se mě,jako kdyby mi četl myšlenky.
"Jsme na tom stejně." šeptla jsem a políbila ho.
Nemalou chvíli jsme se vášnivě líbaly a oba jsme tušily že u toho nezůstaneme na celý večer.
"Chci tě." vzdychl do polibku Joe.
Nemusela jsem nic říkat bylo jasné že jsme na tom stejně a proto netrvalo dlouho a společnými silami jsme se s Joem začaly zbavovat kusů oblečení které se stávaly čím dál tím míň potřebnými.
,,N-neměli by jsme."Řekla jsem přerývaně.Joe to ale nebral na vědomí.Rychlím pohybem mi rozepl podprsenku a hladil na vnitřní straně stehen.
Déle jsme nemohly čekat ...
Když splynula naše těla v jedno se zakloněnou hlavou jsem začala rychle vydechovat.
Můj tep se mnohonásobně zrychlil a vzrušení rostlo.
Joeovi pohyby byly tak něžné a přitom tak vzrušující.
Cítila jsem na sobě tlak jeho těla a jeho horký dech, a pořád se nemohla nabažit vzdechů a tichých výkřiků které se nesly vzduchem ...
Joe cítil že už budu a nepatrně zrychlil tempo.Jeho dlaně na mích prsou mě dostávali ještě do větší extáze.,,Joe"Zakřičela jsem.Už nemělo cenu bránit se tomu.Bylo mi jedno jestli to někdo může slyšet,teď pro mě neexistoval nikdo jiný než Joe.Přirážela jsem svojí pánví proti té jeho a užívala si začátky orgasmu,veděla jsem že to na Joa za chvíli přijde taky a chtěla jsem na něj počkat.

Joe naposledy přirazil proti mému klínu a slastně vykřikl.
Značnou chvíli jsem měla nutkání promluvit ale slova nepřicházela, nakonec ticho prolomil Joe "bylo to ... úžasný ... já jen doufám že to nebylo naposledy" když tohle dořekl provokativně mrkl a já se musela usmát.
"Taky doufám." řekla jsem a prohrábla mu vlasy.
"Možná ... by jsme se měly oblíct" navrhla jsem "každou chvíli může někdo přijít."
Joe jen přikývl a začal na sebe soukat oblečení, i když jsem doufala že tahle noc nikdy neskončí bohužel ten okamžik přišel ...
Zahlédla jsem že k domu přijelo auto, byly to rodiče.
"Joe to jsou rodiče, asi by tě tady neměly vidět." řekla jsem zmateně.
"Půjdu zadem." pronesl a poté mě políbil na rozloučenou.
"Mamí ... tatí ... kde jste byly ?" usmála jsem se jako největší andílek a přivítala tak rodiče.
"Nakupovat" řekl otec bez zájmu a matka dodala "a co tady děláš ty ?"
"Ehm ... nechtělo se mi spát ale teď už se mi chce." řekla jsem a s vědomím že mě oba rodiče podezíravě sledují jsem odkráčela do svého pokoje.



Od mého prvního milování s Joem uběhli dva týdny.Už jsme spolu nespali,nebylo kdy.Joe pořád něco měl a na mě mu nezbýval čas.Pořád jsem se v bulváru dočítala o jeho nových ,,přítelkyních".Dříve jsem se tomu smála.Ale teď?
Možná to bylo trapné ale moje žárlivost rostla, musela jsem mu zavolat nebo napsat sms když jsem něco podobného viděla ... musela !
Uběhlo dalších pár dní ve kterých jsem čekala že 'to' dostanu ... ale pořád nic, po dvou dnech jsem byla relativně v klidu, po týdnu jsem propadala panice a po dvou týdnech ? měla jsem strach ...
Mezitím jsem s Joem byla opravdu málo v kontaktu a při každém druhém telefonátu jsme se pohádaly.
Ale tenhle den tomu mělo být jinak ... měly jsme se sejít na oběd.
Hned ráno jsem místo do školy zamířila do lékárny pro těhotenský test ... vrátila jsem se domů a udělala ho.
Po nekonečně dlouhé minutě čekání se na bílé tyčince objevily dvě čárky ...
Hystericky jsem se rozbrečela ... nevěděla jsem co mám dělat a čas oběda se blížil.
Když jsem Joea viděla přicházet k restauraci hned jsem měla o něco lepší náladu, smál se jako vždycky ...
Vstala jsem od stolu a objala ho "Chyběl jsi mi a ... omlouvám se." šeptla jsem.
"Ty mě taky ... to je v pořádku." řekl a usmál se.
Pak jsme si sedly ... "Musím ti něco říct." šeptla jsem nejistě.
"Co se stalo ?" lekl se Joe.
"Jsem ... těhotná ..." řekla jsem téměř plačtivě.
Chvíli na mě jen vyjeveně koukal.Potom se sebral a odešel,on prostě odešel!Cítila jsem jak mi slzy stékají po tvářích.Hodila jsem na stůl dvacetidolarovku a rychle utíkala pryč,nemám tušení kam.
Joe

Když mi Jenny řekla že je těhotná zpanikařil jsem a nechal ji tam samotnou, opravdu jsem to udělal.
Nevěděl jsem kam mám jít ,co mám dělat a vůbec jsem netušil jak tohle dopadne ...
Nějakou dobu jsem se procházel po ulicích, měl jsem pocit jakoby všichni měly děti ... bylo to hrozné.
Uvědomil jsem si že jsem zbabělec.
Rozhodl jsem se že Jenny zavolám.
Chvíli jsem nechal telefon zvonit ... nebrala mi to.
Tak jsem napsal sms. " Omlouvám se, prostě jsem zpanikařil. Mohly by jsme si promluvit ?"
Ani jsem nečekal že mi přijde odpověď ale přišla "Chceš mi říct že ti zničím kariéru ? že mám jít na potrat ? ne díky ... nějak si poradím."
Jen jsem zmateně zamrkal nad touhle zprávou, ve skutečnosti mě tohle nenapadlo, nenapadalo mě nic ...

Už jsem se rozhodl,chci s ní mít dítě,miluju jí.Ale vůbec jsem netušil kde by mohla být.Prohledal jsem místa kde by se mohla nacházet.Ale něco mě pořád táhlo na ,,naše" místo.Nasedl jsem do auta a vyrazil jsem.
Za chvíli jsem tam byl. Podíval jsem se tím směrem. Seděla tam se skloněnou hlavou...
"Jenny ..." zašeptal jsem její jméno.
"Co chceš ?" odfrkla uplakaně.
"Omluvit se ... miluji tě a nebudu tě nutit do něčeho co nechceš, nikdy jsem to neměl v plánu. Miluji tebe i naše dítě." řekl jsem rozhodně.
S překvapeným obličejem se na mě otočila. "Vážně ?"
"Jo ..." kývl jsem hlavou, sedl si vedle ní a objal ji.
Tento okamžik jsem si chtěl pamatovat na vždy.
Protože nikdy dřív jsem nikoho tak nemiloval, tohle bylo poprvé co jsem cítil jak se slzy smutku mění na slzy štěstí ...
"Teď je mi jedno co bude s mou kariérou ... chci být s tebou." šeptl jsem jí do ucha.

Po 3 a půl měsících.

,,Tak dobře ve tři,taky tě miluju.Pa"Domluvila jsem s Joem.Za ty měsíce se toho dost změnilo.Bříško už bylo dost vidět takže o tom věděli novináři i rodiče jak Joa tam moje.Nebyli z toho moc nadšení.Dnes se máme sejít.Prý mi potřebuje něco důležitého.Vzala jsem si na sebe těhoteský šatičky jelikož nic jiného mi nebylo.Vzala jsem si klíčky od bytu a vyrazila.Zase mě honila mlsná na jahody,teď když jsem těhotná miluju je a musím je mít každý den.Vždycky na přechodě stojím dlouho ale dnes jsem narazila na zelenou.Nenapadlo mě se ani rozhlížet když svítila zelená.V půlce přechodu jsem ale cítila tupý náraz,a pak nic.Jen tma...
Když jsem otevřela oči ležela jsem v bílé místnosti, bolela mě hlava a kolem mě bylo slyšet jen nepříjemné pípání přístrojů. Rozhlédla jsem se po pokoji a uviděla Joea, měl červené napuchlé oči, vypadalo to jako by plakal ...
"Joe co se to děje ..." ptala jsem se ho.
"Srazilo tě auto..." vzlykl.
"A-a co dítě ? Je v pořádku ?" ptala jsem se starostlivě.
"Lásko ... lékaři dělaly co mohly ..." Joe ani nestačil dopovědět větu. Bylo mi jasné co chce říct ... Přišly jsme o něj.
Rozplakala jsem se a nemohla přestat ... cítila jsem jako bych přišla o část sebe sama ...
Joe mě jen zbytečně utěšoval ... nic mi nepomáhalo.
Asi po týdnu mě propustily domů.
Byla jsem jako tělo bez duše ... bloumala jsem po domě nebo po ulicích ... všude jsem viděla šťastně maminky s miminky ... a nemohla jsem překonat smutek a závist kterou jsem cítila ...
Slyšela jsem svou nejoblíbenější melodii.Až po chvíli mi došlo že je to Joe.Neměla jsem náladu to zvedat ale vím že by o mě měl starost.,,Ano?"Zašeptala jsem do telefonu.
"Ahoj, mohl bych se zastavit ?" zazněl v telefonu jeho milý hlas.
"Jasně ..." odpověděla jsem neutrálně.
"Dobře, za chvíli jsem tam. A zatím můžeš trénovat úsměv." řekl a já se musela zasmát. Moc jsem se nesmála od té doby co se stala ... ta věc.
Za chvíli opravdu stál u mích dveří, v jedné ruce držel kytici růží a druhou se opíral o dveře.
"Můžu dál ?" zašeptal tajemně.
Překvapeně jsem poodstoupila ode dveří aby mohl vejít.
"Proč ty ... květiny ?" vypadlo ze mě po chvíli.
"Jen tak ... líbí se ti ?" řekl zvědavě.
"Jistě." usmála jsem se a přivoněla k růžím.
Joe vešel dovnitř a začal si slíkat kabát. ,,Po pravdě jsem myslela že někam pujdeme."Řekla jsem mu alespoň s hraným nadšením. ,,Tady se dá dělat věcí."Podotkl tajemně Joe.
"To máš pravdu ..." prohodila jsem.
"No tak ..." zašklebil se Joe.
Jen jsem se usmála a popošla blíž k němu a posadila se vedle něj na pohovku.
Pomalu se ke mě začal přibližovat, dokud se naše rty opět nesetkaly.
"Miluji tě" šeptla jsem, už tak dlouho jsem mu tu neřekla i když jsem to celou tu dobu cítila.
Joe mě položil na postel a obdarovával moje tělo malými polibky po kterých mi naskočila husí kůže.
Po dlouhé době se začalo schylovat k tomu na co jsme oba tak čekaly.
'Jen' u polibků dlouho nezůstalo ... brzy jsme na posteli leželi oba skoro nazí ...
Cítila jsem se tak jako před několika měsíci kdy to bylo pro nás poprvé.
Znovu jsem cítila to napětí a vášeň.
Nebylo na co čekat,zase do mě pronikl s takovou lehkostí.Pohupovali jsme se do rytmu.
Ten pocit který jsem přirovnávala k našemu prvnímu milování se změnil v naprosto jiný, lepší, hezčí ...
Hlavou mi znělo jediné ... "Není nic krásnějšího ..."
Milovala jsem ten pocit když jsem mohla cítit Joea uvnitř mě, milovala jsem to když mezi námi byla mezera několik málo centimetrů a já mohla cítit jeho dech na svém těle.
Když jsem dosáhla vyvrcholení těžce jsem vydechla a dalších pár okamžiků nepřestávala přirážet svým klínem proti Joeovi aby dosáhl vrcholu ...
Když bylo po všem ještě chvíli jsme jen tak leželi bez hnutí,vychutnávali jsme si že můžeme být jako jedno tělo.Po dlouhé době jsem byla zase šťastná.
V těchto chvílích jsem myslela jen na Joea, nezajímalo mě okolí, zajímal mě pouze on.
"Miluji tě" přerušila jsem ticho po chvíli.
"A já tebe ..." usmál se a pohladil mě po paži.
Věděla jsem že trochu riskuji ale byla jsem unavená proto jsem Joeovi nabídla jestli nechce zůstat přes noc.
"Jasně že chci." kýval vesele hlavou.
Po chvíli jsem usnula.
Když jsem se ráno probudila v Joeově objetí, cítila jsem že tohle bude skvělý den když jsem od probuzení byla tak dobře naladěná.
Napadlo mě že bych nám mohla dojít pro snídani.Oblíkla jsem se a seběhla schody.,,On je tu Joe?"Překvapila mě máma otázkou.,,No,víš mi-"Snažila jsem se jí to nějak vysvětlit.,,To je v pořádku"Pousmála se a zmizela někde v kuchyni.Zakroutila jsem hlavou nad jejim chováním ale nikjak jsem to neřešila.Zkontrovala jsem si jestli mám sebou dostatek peněz a vyrazila.
Prošla jsem rušnou ulicí a na rohu zašla do pekárny, koupila jsem něco dobrého a ve vedlejší kavárně koupila kávu.
Potom jsem se s úsměvem vrátila domů.
"Dobré ráno" řekla jsem když jsem viděla že Joe zrovna otevřel oči.
"Dobrý ... kde jsi byla ?" usmál se.
"Pro snídani." zasmála jsem se a začala mu před obličejem šermovat sáčkem s pečivem.
"Ty jsi zlatíčko." ušklíbl se.
"Já vím" řekla jsem a poté vybuchla smíchy.
Sedla jsem si na postel a podala Joeovi sáček a kelímek s kávou.
"Doufám že ti snídaně v posteli nevadí." pronesla jsem.
"Blázníš ? ale co tvoji rodiče ?" zeptal se.
"Máma o tobě ví a byla překvapivě v klidu." pokrčila jsem rameny a napila se z kelímku.
"Mě má každý rád." zazubil se Joe.
Ale já ne.Kývala jsem horlivě hlavou.,,Co?"Zeptal se udiveně Joe.,,Já tě totiž miluju ty blázínku."Usmála jsem se na něj.
Jou se koukl na hodinky a překvapeně zavrtěl hlavou.
"Už musím jít." posmutněl.
"Vážně ?" dělala jsem naoko smutnou.
"Jo." kývl Joe hlavou.
Potom se oblíkl a pomalu se přesouval ke dveřím.
"A to se nerozloučíš." nafoukla jsem uraženě tváře.
"Jistě že jo." zasmál se a rychlím krokem přešel ke mě.
Potom mi věnoval jeden z nejkrásnějších polibků a odešel.
Po pár dnech se opakovalo to co před několika měsící.
Znovu jsem 'to' nedostala.
Rychle jsem běžela do lékárny pro test.Netrpělivě jsem čekala na výsledek,já už to nevydržím,běhalo mi stále hlavou.Po pro mě nekonečném čekání se na testu objevil výsledek s dvěma čárkama...Rychle jsem vzala telefon a napsala Joeovi stručnou sms ,,Jsem zase v tom"...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bíí <3 Bíí <3 | E-mail | Web | 6. března 2010 v 2:00 | Reagovat

trošku erotiky =Đ ehm jo jasně =Đ

2 Zahy Zahy | E-mail | Web | 6. března 2010 v 2:02 | Reagovat

ahoj,krásnje blog,na mim právě začala serialová soutěž a byla bych ráda když se zapojíš,,...

3 Bíí <3 Bíí <3 | E-mail | Web | 6. března 2010 v 2:04 | Reagovat

joo samochvála smrdí ale my si to v téhle chvíli můžeme dovolit =Đ

4 Bíí <3 Bíí <3 | E-mail | Web | 6. března 2010 v 2:06 | Reagovat

jasné nic se nemá přehánět =Đ

5 barus-and-natus barus-and-natus | Web | 6. března 2010 v 8:26 | Reagovat

Ahojíí..♥
Konečně vííííkend;)♥
Jinak u nás dneska bude vyhodnocení sb tak ti dáme vědět až bude rozpis:)
Tak si užij víkend PÁÁ◘

6 Silwushka Affs Silwushka Affs | Web | 6. března 2010 v 23:33 | Reagovat

Povedlaa se :))

7 Mišulka Mišulka | Web | 7. března 2010 v 20:37 | Reagovat

Trošku??? Říkalas trošku erotiky?? Ty prásáku :D Je to úžasný :D TAky bych chtěla mít sex s Josephem :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama